Nádorová onemocnění a rakovina

Stresy se v nás postupně nasčítávají (relativními banalitami jako je špatná známka ve škole, pokousání psem, nepřijetí na školu, neúspěch v zaměstnání atd., atd.) a souběžně s nimi se u nás projevují různé nemoci. Vše má však svou hranici. Ve chvíli, kdy dosud zvládnutelné hodnoty přesáhnou, vlivem hlubokého stresu (ztráta zaměstnání, blízké osoby atd.), tuto pomyslnou hranici, stanou se nezvládnutelnými. Dochází k podstatnému snížení imunity a organismus již zatížený vytvořenými milimetrovými mikronádory o miliónech zhoubných buněk (ty jsou usazené v různých částech těla - v uzlinách, nebo přilepené kdekoli v cévách krevního oběhu či lymfatického systému) vlivem již předchozích okolností, včetně v úvodu popsaných faktorů, umožní propuknutí nádorového růstu. Jednoduše vyjádřeno:

přetížený organismus ztrácí kontrolu nad zhoubnými nádorovými buňkami - zaskočený imunitní systém již nemá šanci nádorový růst zastavit.

Narůstající mikronádor není v této fázi klasickými diagnostickými metodami zjistitelný dřív než se dostatečně zvětší – obvykle je zjištěn v období 3 – 4 let. Oslabení organismu signalizujícího následně popsané děje je zjistitelné pouze alternativními diagnostickými metodami a přístroji kvantové medicíny (na jejich výzkumu a sestrojení se podíleli špičkoví vědci z Anglie, Německa a USA a jsou u nás k dispozici).

Vliv stresů na tvorbu zhoubných nádorů, tak jak je stručně popsán, byl potvrzen výzkumem v sídle mezinárodního výzkumu zhoubných nádorů a středisku praktického vyučování alternativních způsobů terapie, na Lucas – klinice ve švýcarském Arlesheimu.

Z výše uvedeného je patrné, že rozhodujícím činitelem ochrany organismu, a to nejen u zhoubných nádorů, je imunita.

Nádorová onemocnění – rozdělení a stručná charakteristika

Základní rozdělení:

* nezhoubné nádory (benigní)

* zhoubné nádory (maligní)

Nádory lze dále rozdělit:

* nezhoubné nádory

· myomy – vyrůstající z děložní svaloviny

· tukové lipomy

· vazivové fibromy

Nezhoubné nádory se mohou vyskytovat v různých místech těla, včetně ženských prsů (má je asi 50% žen), a různých velikostech. Nejsou-li krvácivé nebo příliš nenarůstají není nutné a ani vhodné je operovat (každý chirurgický zákrok snižuje imunitu a následná jizva vytváří hráz v lymfatickém systému). Nezhoubné nádory nevytváří metastázy (druhotné nádory v dalších částech těla) a nikdy se nemohou proměnit na rakovinu, jak někteří lékaři své pacienty straší.

* zhoubné nádory

· karcinomy – tento jediný druh je označován jako rakovina. Mají původ ve sliznici nebo kůži

· sarkomy – nádory vycházející ze svalstva nebo kostí

· lymfomy – mají původ v mízních uzlinách

· leukémie – nádorově zvětšený počet bílých krvinek

· melanoblastom – zvrhlé mateřské znaménko – jeden z nejzhoubnějších nádorů (zejména je-li na povrchu odoperován !)

Krom v úvodu zmíněných faktorů existuje na samotný vznik zhoubných nádorů celá řada hypotéz. Dnes je však už jasné, že nádorová buňka je buňka vlastní, která se začne překotně nesmyslně dělit. Co, jaký je ten poslední impulz ke spuštění tohoto mechanismu dnes ještě nevíme, ale tak jak bylo popsáno v úvodu, mohou být různé mikronádory, čítající milióny zhoubných buněk rozesety po celém těle. V tomto stádiu nemají klasické diagnostické metody šanci je zjistit. Mikronádory nejsou přesně ohraničené a prorůstají do mezibuněčného prostoru, či přímo do buněk. Šíří se lymfatickou nebo krevní cestou. Typickým znakem zhoubnosti je tvoření druhotných nádorů – metastáz v důležitých orgánech (játra, plíce, kosti, mozek). Postihují buď celé tělo (tzv. generalizace) – tyto jsou jen velmi těžko léčitelné, nebo jsou ojedinělé (např. v uzlinách nebo játrech).

Klasickými diagnostickými metodami jsou zjistitelné až když jsou ve větších shlucích o miliardách buněk. Některé diagnostické metody – operační, tzv. krvavé, mohou narušit drobné cévy s možností rozsevu nádorových buněk do celého těla. Zhoubná nádorová onemocnění nejsou však nikdy jen lokální záležitostí – jsou vždy problémem celého těla.

Proto chirurgické zákroky nemohou být jedinou léčbou i když je odebrána velká část tkáně prorostlá nádorovými buňkami. Je to obvykle souběh dalších opatření jako je ozařování a chemoterapie chemickými cytostatiky (ničícími mladé, rychle se množící nádorové buňky).

Ozářit však celé tělo nelze, tím by vznikla nemoc z ozáření – bylo by to totéž jako v Hirošimě. Ozařuje se tedy lokálně s přesně vymezenou dobou tak, aby neodumřel i přirozený organismus.

Při chemoterapii chemickými cytostatiky však dochází nejen k ničení rychle se množících buněk nádorových, ale i k ničení přirozených rychle se množících buněk jako jsou buňky jaterní tkáně, bílé krvinky, červené krvinky, spermie, vajíčka. Na fyziologické úrovni je léčba cytostatiky vždy toxická. Například deriváty platiny jsou těžce jedovaté pro ledviny, jiné působí toxicky na nervy, močový měchýř, srdce nebo plíce. U mnohých pacientů způsobuje šok ztráta vlasů. Cytostatická léčba velmi nepříznivě působí na psychiku zejména mladšího člověka.

Všechna tato opatření, ať už jsou aplikována jednotlivě, nebo v různých kombinacích způsobují každopádně další problémy. A i když se podaří zničit devadesát devět procent nádorových buněk, zbývající jedno procento znamená sto miliónů nádorových buněk, které za nějaký čas dávají vznik recidivám (opakování)! Zejména pak vlivem popsaných okolností dochází k drastickému snížení imunity na minimum a často se pak stává, že pacient umírá např. jen na obyčejnou chřipku.

Východiskem jsou alternativní diagnostické a léčebné metody kvantové medicíny. Protože v zásadě vše stojí a padá s imunitou, pak řešením tohoto problému jsou přírodní imunostimulátory. Podle posledních vědeckých poznatků jsou nejúčinnějšími imunostimulátory beta-glukany, z nichž, jak praxe potvrzuje, v té nejpřirozenější přírodní kompozici jakým je GLUCAMEDIC KOMPLEX – extrakt z hlívy ústřičné.

Jako zdroj informací pro předcházející texty byla využita kniha Tajemství zdraví a naděje od lékaře – onkologa MUDr. Miroslava Pekárka a spisovatele Václava Vokolka.